Po ránu

Svítá venku sněží
je chladno tak proč vstáváš kam to jdeš
není špatný kdo občas hřeší
tak tu zůstaň ještě chvíli se mnou lež
ještě chvíli chtěl bych poslouchat tvůj dech
jak ti prstem píšu napříč po zádech

Že pod tvou noční košilku
chtěl bych se kouknout na chvilku
jen pár polibků mi na noc nestačí
a na zatáhlé zácloně
budou se tvářit nevinně
naše stíny až se spolu roztančí

Jsou rána co mrazí
kdy sám se člověk ze tmy probírá
sáhne vedle tam něco schází
jen pár vlasů na polštáři posbírá
pár vlasů měl Ti shrnout za uši
a šeptat co se přes den nesluší

Že pod tvou noční košilku

Večer až se setmí
a lampa na ulici procitne
budu Tě svádět polibek letmý
Tě přemluví když budeš prosit ne
přemluví a svede ze spaní
budeš číst má přání ze dlaní

Že pod tvou noční košilku

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s