Na louce vyrostly sněženky
pozděj se stmívá
v ulicích v šátkách stařenky
prodávají svazky bílé naděje
že co zmrzlo jednou slunce zase zahřeje
že až sejde všechen sníh
bude slyšet lidský smích
co si kdo zpívá

Koupil jsem kvítí do vázy
v pokoji stojí
ať mě bytem provází
kousek něhy co vyklíčil v závěji
kdy se naposledy vločky k zemi sklánějí
a šeptají své pokání
za chlad a dlouhá svítání
že tát se bojí

Co násilím se potrhá
to nemá nárok
jen malou chvíli potrvá
jako vločky do ztracena pomine
a po pár nocích už si nikdo nevšimne
jak na dřevěné komodě
sněženky vadnou ve vodě
snad zase za rok