Na louce vyrostly sněženky
pozděj se stmívá
v ulicích v šátkách stařenky
prodávají svazky bílé naděje
že co zmrzlo jednou slunce zase zahřeje
že až sejde všechen sníh
bude slyšet lidský smích
co si kdo zpívá

Koupil jsem kvítí do vázy
v pokoji stojí
ať mě bytem provází
kousek něhy co vyklíčil v závěji
kdy se naposledy vločky k zemi sklánějí
a šeptají své pokání
za chlad a dlouhá svítání
že tát se bojí

Co násilím se potrhá
to nemá nárok
jen malou chvíli potrvá
jako vločky do ztracena pomine
a po pár nocích už si nikdo nevšimne
jak na dřevěné komodě
sněženky vadnou ve vodě
snad zase za rok

Svítá venku sněží
je chladno tak proč vstáváš kam to jdeš
není špatný kdo občas hřeší
tak tu zůstaň ještě chvíli se mnou lež
ještě chvíli chtěl bych poslouchat tvůj dech
jak ti prstem píšu napříč po zádech

Že pod tvou noční košilku
chtěl bych se kouknout na chvilku
jen pár polibků mi na noc nestačí
a na zatáhlé zácloně
budou se tvářit nevinně
naše stíny až se spolu roztančí

Jsou rána co mrazí
kdy sám se člověk ze tmy probírá
sáhne vedle tam něco schází
jen pár vlasů na polštáři posbírá
pár vlasů měl Ti shrnout za uši
a šeptat co se přes den nesluší

Že pod tvou noční košilku
…

Večer až se setmí
a lampa na ulici procitne
budu Tě svádět polibek letmý
Tě přemluví když budeš prosit ne
přemluví a svede ze spaní
budeš číst má přání ze dlaní

Že pod tvou noční košilku
…